Historie 1. stupně - Měšťanská škola - budova č. 10

Podle zápisu z roku 1837  nadučitele Antonína Vandy, který  působil  i bydlel v domamilské škole (budova č. 10) vyplývá, že  sem škola vlastně patřila odnepaměti  a předpokládá se její založení se založením kostela, stejně jak tomu bylo i v ostatních místech a není možné najít prvního učitele. Přiložená tabulka  se jmény učitelů je doložena až od roku 1791, ale některá jména se vyskytují už v záznamech z farního archivu (od 1664), díky zápisům v křestních knihách, kde jsou tito uvedeni jako otcové nebo kmotři. Jako první takto jmenovaný je Jiří Javorovský (1664). Dalšími - již doloženými jsou:

Učitel Josef Moravec (1791 -1821), Antonín Vanda (1821 -1841), Josef Řezníček (1840 - 1868), Conrad Kněžíček (1868 - 1903), Antonín Durda (1878 - 1879), Josef Čada (1881 - 1882), Josef Dvořák (1882  - 1885), Ignát Svoboda (1885 - 1887), Marie Novotná (1886 - 1888), Rudolf Neuschl (1887 - 1888), Aloisie Kněžíčková (1888 -       ), Fr. Bauer (1888 - 1890), Karel Hustý (1890 - 1891), Ladislav Votava (1891 -  1897),  Fr. Dadák (1894 -  ), Marie Dadáková (1897 -  ), Karel Pokorný (1897) .

Počty žáků byly úctyhodné  např. ve školním roce 1882/83  celkem  235 žáků, z toho 122 hochů a 113 dívek. Nejmenší počet žáků ve staré škole byl v letech 1895/86  a to  „jen" 112.

Zajímavostí bylo, že do r. 1854 učitelé zároveň vykonávali funkci kostelníka. 1858 byla za přítomnosti četnictva zaházena jáma, která byla na návsi velmi blízko školní budovy, kterou byla sváděna hnojovka z domu č. 9 p. Jiřího Janíčka.

Od roku 1871 (podle nařízení císaře Fr. Josefa I.) přestali učitelé vybírat od svých žáků školné a bylo jim vypláceno služné.Od téhož roku vzhledem k velkému počtu žáků a  na žádost Ant. Klepáčka, předsedy místní školní rady, byla domamilská škola namísto jednotřídní dvoutřídní.V této staré škole se povětšinou učilo náboženství, teprve v r. 1886 bylo ustanoveno  společné místo učitelky ručních prací. V  1891 byli „odškoleni" nejprve žáci z Vranína  a „přiškoleni" do Litohoře a 1893 „odškoleni" žáci ze Štěpkova, protože si zřídili školu vlastní.

Samotná budova č. 10  (prý to byla „chatrč , obsahující  1 nízkou a těsnou učírnu, a to ještě velmi vlhkou, pak bytu učitelova") byla zbourána v r. 1837 a na jejím místě postavená nová, téměř tak jak ji známe s úpravami  dodnes. Po čas stavby se vyučovalo v č. 11 tzv. Salakvarda a v č. 59 tzv. Hruzka. Náklady na stavbu nesl vysocerodý pan Maximilian  hrabě z Valisu a stavbu provedl stavitelský mistr Sika z Dačic.

1896 o prázdninách postavil   zedník Adolf Suchánek  nové záchody.

V letech 1897/98 byla provedena výměna malých oken za velká, z kamenů zbylých z bourání byl upraven příchod ke škole.

Učitelský sbor 1898/1899 se skládal z řídícího učitele Fr. Dadáka, učitelů Aloisie Kněžíčkové a Karla Pokorného a katechety Františka Michálka.

Součástí školy byl i byt pro učitele. Během let 1820 - 1969, kdy byl byt zrušen, se zde vystřídali v bydlení tito učitelé:

(Tento seznam sestavil VOS).

  • 1820 Josef Moravec 

  • 1825 Antonín Vanda

  • 1847 Josef Řezníček

  • 1876 Václav Fabeš

  • 1878 Conrád Kněžíček

  • 1898 František Dadák

  • 1920 František Moravec

  • 1935 František Nechvátal

  • 1942 Karel Traxler

  • 1950 - 1969 Josef Nechvátal

První školní kronika zaznamenává nejen události od roku 1837 do 1915, ale dívá se i hluboko do historie. Její součástí je i senam vojáků s údaji, kde  sloužili, kde byli zajati či raněni.

Školní kronika začíná zápisem ze školního roku 1915/1916. Posledním rokem, který v kronice najdeme je : školní rok 1949/1950.

Dále pak historie pokračuje v oddíle historie společná.                                                          Mgr. Tichá