Co největší věž s handicapem



20160317_122336.jpg 20160317_122347.jpg 20160317_122350.jpg
20160317_122355.jpg 20160317_122405.jpg 20160317_122449.jpg
20160317_122456.jpg 20160317_122501.jpg

 

 

 

 

Žáci 6. a 7. třídy si mohli v rodinné výchově vyzkoušet, jak je těžké žít s nějakým handicapem a jaké jsou možnosti jejich zapojení do společnosti, jak se při tom cítí a jak je berou ostatní. Měli za úkol ve tříčlenných skupinkách postavit co největší věž z kostek, přičemž jeden z každé skupiny byl slepý (měl zavázané oči), druhý měl pouze jednu ruku (druhou měl za zády a nesměl ji používat) a třetí z každé skupinky byl úplně v pořádku a měl celou skupinu na starosti. V jednotlivých rolích se žáci postupně vystřídali. Po skončení soutěží žáci společně diskutovali o pocitech, jaké to bylo v jednotlivých rolích, jak se cítili bezmocně, když je ostatní ze skupinky nějakých způsobem nezaměstnali a nevtáhli je do děje. Společně se pak domluvili, že žít s handicapem není vůbec jednoduché a bez pomoci druhých se dá většinou velmi těžce zvládat. Snad si tedy při každém setkání s takovým člověkem vždy vzpomenou na tuto hodinu a budou vědět, jak se mají k tomuto člověku chovat?