Adaptační pobyt Český ráj



Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.2.37/02.0017

Název projektu: Individuální a speciální péče v Základní a Mateřské škole Domamil

Název příjemce finanční podpory: Základní škola a Mateřská škola Domamil

Dnes je neděle 15. června roku 2014. Scházíme se před osmou ranní na moravskobudějovickém nádraží. Jsme všichni. Nasedáme do prvního vlaku. Cesta bude i s pauzami dlouhá. Do Malé Skály v Českém ráji máme dorazit až k večeru. Hladce přestupujeme v Okříškách, Jihlavě, Havlíčkově Brodě i Kolíně. V Nymburce máme pauzu. Většina si dává řízek s chlebem. Zhruba za hodinu nám jede další vlak směr Jičín. V tomto městě trávíme asi 3 hodiny. Prohlížíme si netradiční muzeum s historickými přístroji v podobně kolovrátku nebo domácího mlýnu mouky. Objevujeme tajnou komnatu s výhledem na náměstí. Při zpáteční cestě nemineme cukrárnu, kterou jsme již obhlíželi. Jadranská zmrzlina je prostě vynikající. Některým dochází pití. Vydávají se s jedním z pedagogického dozoru do supermarketu. Vlak směr Turnov jim málem ujede. Míjíme Trosky. Ukazuje se skalní město. Někteří žáci žasnou. Něco takového nikdy neviděli. Poslední přestup proběhne hladce. Konečných 8 km do Malé Skály stojíme. Sešlo se nás tu do jednoho vlaku trochu více. Vystupujeme.

 Cesta je za námi, oddechují si někteří. Ti, kteří si předem prohlédli mapy, tuší, že hlavní zápřah teprve přijde. Jdeme přes Jizeru a dále kolem ní východním směrem. Zastavujeme se u jezu. Zrovna ho sjíždí vodáci. U pizzerie odbočujeme na červenou turistickou trasu. Následuje prudké stoupání. Prvních sto výškových metrů žáci proklínají obsah batohů. Prý si je příště raději zabalí sami. Po krátkém odpočinku na hřebeni už je nám hej. Jdeme okolo zříceniny stejného jména jako cílová vesnice. Frýdštejn. Jsme tu. Teď jen najít Penzion Sporthotel. Výborně. Ve stylové restauraci nás navádí správných směrem. Vítá nás pan správce. První kontakt je příjemný, vypadá to, že o nás bude dobře postaráno. Po hodince únava z žáků opadá. Večerku v 11 se nám však až na výjimky daří dodržet. 

Děti jsou odpočaté, proto je v pondělí ráno slyšet dusot po chodbě již před šestou ranní, i když snídaně je až v 7.30. Touto dobou jsme již všichni v provozu ve škole, takže jejich aktivitě se nedivíme. Po osmé vyrážíme. Jdeme opačnou cestou než včera večer. Z kopce. Bez batohů to jde hladce.  Snažíme se navštívit zříceninu hradu Frýdštejn. Je pondělí a zavřeno. Scházíme proto na skalní hrad Vranov – dominantu městečka Malá Skála. Z ochozů hradu se nabízí úchvatné výhledy do okolí. Po sestupu dolů jdeme k základně u Jizery. Dostáváme pádla a vesty. Nasedáme na rafty. Jedeme po trase Malá Skála – Dolánky. Kluci z devítky na raftu provokují ostatní. Vypukne velká vodní válka. Všichni jsme mokří. Končíme před jezem, jehož část je úplně suchá. Celkově je v řece málo vody. Vedle je Dlaskův statek. Návrat zpět do Frýdštejna volíme pěšky. Chceme jít po modré turistické trase. Odbočíme však na červenou. Asi po kilometru se rozhodujeme, zda půjdeme zpět, nebo budeme pokračovat mimo plán. Volba padá na červenou. Neudělali jsme chybu. Výhledy do kaňonu Jizery a přechod skalním útvarem Drábovna je velmi pěkný. V okolí je i velké množství borůvek. Hlady netrpíme. K večeru v pořádku dorazíme do Sporthotelu. 

Úterý - pěšky opět scházíme do Malé Skály. Čeká nás náročný výšlap na protější hřeben Suchých skal. Kopec je opravdu strmý. První běžci čekají na poslední jedince přes půl hodiny. Na rozcestí Pánovo pole jsme ušli 2 km. Procházíme okruhem. Prolézáme skalami, stoupáme na skalní vyhlídky. Navigace nás v tomto přírodním bludišti dobře vede. Asi po dvou hodinách se vracíme do Malé Skály. Občerstvujeme se v místním obchodě. Na zastávce čekáme na autobus. Jedeme do Klokočí, vesnice pod hradem Rotštejnem. Čeká nás bojovka. Rozdělujeme se do dvojic. Jeden z nás má zavázané oči. Druhý ho musí navádět po cestě skalou, po schodech, přes chodníky mezi vrcholky skal. Pokračujeme skalním městem cestou k jeskyni Postojna .

Fasujeme čelovky a lezeme po písku dovnitř. Vracíme se do Klokočí. Čekáme na autobus. Jedeme až do Frýdštejna. Uf, nemusíme šlapat do kopce. Večeře ve Sporthotelu je jako vždy vydatná a výtečná.

Středa – je znát, že jsme tu již třetí den, aktivita žáků pomalu klesá. Na snídani jsou s předstihem jen jednotlivci. Ostatní přibíhají těsně před jejím začátkem. Dnešní den se nebudeme přepravovat žádnými dopravními prostředky. Jdeme pěšky do blízké vesnice Bezděčín. Za ní se za stromy schovávají hřebeny skal oblíbených mezi horolezci. Nejsou příliš známé, proto zde není taková frekvence návštěvníků. Oblékáme si sedací úvazky (krom p. učitele Šplíchala). Na stěně jsou 3 trasy pro lezení nahoru a jedna pro slaňování dolů. Aktivní jedinci plní energie absolvují všechny. Zdržujeme se tu déle, proto telefonicky posouváme dobu oběda. Odpoledne jdeme na v pondělí neabsolvovanou zříceninu hradu Frýdštejna. Vracíme se zpět a dostáváme instrukce k orientačnímu běhu. Fasujeme mapu a trasu okruhu. Vyrážíme. Dle organizátora má vše zabrat asi hodinu a půl. Většina se vrací asi po třech hodinách. Některá družstva se dostala i do Malé Skály. Tentokrát se posouvá večeře. Po setmění ještě opékáme špekáčky.

Po čtvrteční snídani nasedáme do autobusu, který nás odváží do Hrubé Skály k zámku. Scházíme Myší dírou k Adamovu loži. Pokračujeme po turistické trase Hruboskalsko k arboretu Bukovina. Obdivujeme cizokrajné stromy. Následují vyhlídky na Kapelu a U lvíčka. Poskytují úchvatné výhledy na skalní města. Na Jižním sedle odbočujeme ke Kopicovu statku. V polovině minulého století zde majitel, Vojtěch Kopic, vytesal do pískovce postavy z českých dějin. Vracíme se zpět na Jižní sedlo. Následuje hrad Valdštejn. Absolvujeme prohlídku. Pokračujeme směrem na Turnov. Po cestě ještě lezeme na skalní vyhlídku Hlavatice. Ve městě hledáme nejlepší cestu k nádraží. Vlakem přejíždíme do Malé Skály a opět je tu náš známý výšlap na Frýdštejn. Večer ještě stíháme balit.

pátek ráno sbalíme zbytky věcí do již tak přeplněných batohů. Po snídani nasedáme do autobusu. Veze nás na nádraží do Turnova. Cesta domů ubíhá hladce. Přestupujeme v Mladé Boleslavi, Kolíně a Havlíčkově Brodě. V Jihlavě čekáme na zpožděný rychlík od Plzně. Pan učitel u výpravčího a dispečera jistí přestup v Okříškách. Vše vychází. Do Moravských Budějovic přijíždíme na čas. Přebírají si nás rodiče. Už v autě ze sebe chrlíme zážitky z nádherného a jistě nezapomenutelného výletu.


Komentáře


Žádné komentáře doposud nebyly přidány.

Přidat komentář