Historie domamilské školy

Měšťanská škola - budova č. 10 - 1. stupeň ZŠ

Podle zápisu z roku 1837  nadučitele Antonína Vandy, který  působil  i bydlel v domamilské škole (budova č. 10) vyplývá, že  sem škola vlastně patřila odnepaměti  a předpokládá se její založení se založením kostela, stejně jak tomu bylo i v ostatních místech a není možné najít prvního učitele. Přiložená tabulka  se jmény učitelů je doložena až od roku 1791, ale některá jména se vyskytují už v záznamech z farního archivu (od 1664), díky zápisům v křestních knihách, kde jsou tito uvedeni jako otcové nebo kmotři. Jako první takto jmenovaný je Jiří Javorovský (1664). Dalšími - již doloženými jsou:

Učitel Josef Moravec (1791 -1821), Antonín Vanda (1821 -1841), Josef Řezníček (1840 - 1868), Conrad Kněžíček (1868 - 1903), Antonín Durda (1878 - 1879), Josef Čada (1881 - 1882), Josef Dvořák (1882  - 1885), Ignát Svoboda (1885 - 1887), Marie Novotná (1886 - 1888), Rudolf Neuschl (1887 - 1888), Aloisie Kněžíčková (1888 -       ), Fr. Bauer (1888 - 1890), Karel Hustý (1890 - 1891), Ladislav Votava (1891 -  1897),  Fr. Dadák (1894 -  ), Marie Dadáková (1897 -  ), Karel Pokorný (1897) .

Počty žáků byly úctyhodné  např. ve školním roce 1882/83  celkem  235 žáků, z toho 122 hochů a 113 dívek. Nejmenší počet žáků ve staré škole byl v letech 1895/86  a to  „jen" 112.

Zajímavostí bylo, že do r. 1854 učitelé zároveň vykonávali funkci kostelníka. 1858 byla za přítomnosti četnictva zaházena jáma, která byla na návsi velmi blízko školní budovy, kterou byla sváděna hnojovka z domu č. 9 p. Jiřího Janíčka.

Od roku 1871 (podle nařízení císaře Fr. Josefa I.) přestali učitelé vybírat od svých žáků školné a bylo jim vypláceno služné.Od téhož roku vzhledem k velkému počtu žáků a  na žádost Ant. Klepáčka, předsedy místní školní rady, byla domamilská škola namísto jednotřídní dvoutřídní.V této staré škole se povětšinou učilo náboženství, teprve v r. 1886 bylo ustanoveno  společné místo učitelky ručních prací. V  1891 byli „odškoleni" nejprve žáci z Vranína  a „přiškoleni" do Litohoře a 1893 „odškoleni" žáci ze Štěpkova, protože si zřídili školu vlastní.

Samotná budova č. 10  (prý to byla „chatrč , obsahující  1 nízkou a těsnou učírnu, a to ještě velmi vlhkou, pak bytu učitelova") byla zbourána v r. 1837 a na jejím místě postavená nová, téměř tak jak ji známe s úpravami  dodnes. Po čas stavby se vyučovalo v č. 11 tzv. Salakvarda a v č. 59 tzv. Hruzka. Náklady na stavbu nesl vysocerodý pan Maximilian  hrabě z Valisu a stavbu provedl stavitelský mistr Sika z Dačic.

1896 o prázdninách postavil   zedník Adolf Suchánek  nové záchody.

 V letech 1897/98 byla provedena výměna malých oken za velká, z kamenů zbylých z bourání byl upraven příchod ke škole.

Učitelský sbor 1898/1899 se skládal z řídícího učitele Fr. Dadáka, učitelů Aloisie Kněžíčkové a Karla Pokorného a katechety Františka Michálka.

Součástí školy byl i byt pro učitele. Během let 1820 - 1969, kdy byl byt zrušen, se zde vystřídali v bydlení tito učitelé:

(Tento seznam sestavil VOS).

1820 Josef Moravec

1825 Antonín Vanda

1847 Josef Řezníček

1876 Václav Fabeš

1878 Conrád Kněžíček

1898 František Dadák

1920 František Moravec

1935 František Nechvátal

1942 Karel Traxler

1950 - 1969 Josef Nechvátal

První školní kronika zaznamenává nejen události od roku 1837 do 1915, ale dívvá se i hluboko do historie. Její součástí je i senam vojáků s údaji, kde  sloužili, kde byli zajati či raněni.

Školní kronika začíná zápisem ze školního roku 1915/1916. Posledním rokem, který v kronice najdeme je : školní rok 1949/1950.

Dále pak historie pokračuje v oddíle historie společná